Hasicí přístroj je obvykle zanechán v chladu, který potřebuje potřebné věci
Hasicí přístroj
Zvláště ve výškových budovách, interiérech s velkým množstvím dřeva, plastu, dekorace tkanin dnes, jakmile je oheň, neexistuje žádná vhodná protipožární výzbroj, může to vést k katastrofě.
Starověký hasicí přístroj s velice jednoduchým, nic víc než háčky, sekery, pikety, sudy a podobně jako první skutečný speciální hasicí přístroj byl vynalezen britským kapitánem Norfolk County, Mambi v roce 1816, je to jen jeden nebo dva 1 litr vody a naplněné bubny se stlačeným vzduchem
Do poloviny 19. století vynalezl francouzský doktor Gallieres ruční chemický hasicí přístroj, jehož cílem bylo smíchání hydrogenuhličitanu sodného a vody v barelu a další láhev naplněnou kyselinou sírovou v ústí hlavně, palbu pro rozbíjení láhve, takže chemická směs, což vede k tvorbě oxidu uhličitého, tlaku vody z hlavně.
V roce 1905 profesor Laurent z Ruska vynalezl pěnový hasicí prostředek v Petrohradě, smíchal síran hlinitý s roztokem hydrogenuhličitanu sodného a přidal stabilizátory, které vypouštějí pěnu obsahující oxid uhličitý, plovoucí na hořícím oleji, barvě nebo benzinu, účinně izolují kyslík a hasicí plameny .
V roce 1909 dostal Davidson v New Yorku patent na použití oxidu uhličitého k vytlačování tetrachloridu uhličitého z hasicího přístroje, který by se okamžitě stal hořlavým těžším plynem, který by mohl plameny ucpat. Od té doby existují hasicí přístroje na suché prášky, hasicí přístroje na kapalný oxid uhličitý a další malé typy hasicích přístrojů

